Příspěvek k historii kasáren v Rakovníku
Josef Ehl 1.Duben, 2015
Rozhodnutím Ministerstva obrany ČR skončila k 31. 12. 2013 činnost 152. ženijního praporu a samostatné záchranné roty. Až se útvary přesunou do Bechyně, rakovnická kasárna osiří. Poprvé od svého vzniku v roce 1931. Z města zmizí armáda, která se za dlouhých 82 let stala součástí jeho každodenního života….
Vojáci přicházejí
Komplex kasárenských budov v Rakovníku byl postaven v letech 1928 až 1931 podle návrhu architekta Bohumila Hübschmanna. Branná moc převzala kasárna, která byla pojmenována po Milanu Rastislavu Štefánikovi, do užívání v létě roku 1931. Prvními vojáky, kteří je měli zabydlet, byli příslušníci 301. Pluku těžkého dělostřelectva, jenž sem byl (oficiálně) přeložen z Jaroměře 4. Října 1931. Podle dobových zpráv tu však už vojáci byli o několik dní dříve. První vagony s výzbrojí, výstrojí a vojáky vítali Rakovničané už 17. Září 1931. Pluk chtěl do města vstoupit nenápadně, ale nepodařilo se to. Ráno čekaly na nádraží davy lidí i s kapelou pana Adámka, jejíž rázné pochody budily měšťany a doprovázely vojáky až do novotou vonících kasáren. Protože velitel 301. pluku plk. gen. štábu Ing. Karel Jung byl na dovolené, velel transportu major L. Miksch. K slavnostnímu uvítání posádky, která nastoupila v sevřeném útvaru na rakovnickém Husově náměstí, došlo samostatně.
Zpráva z dobového tisku uvádí, že se slavnostního aktu zúčastnilo několik tisíc občanů. Přítomen byl také zástupce ministerstva národní obrany brigádní generál Hugo Rakušan. Dne 1. října 1931 do kasáren nastupovali první nováčci. Přeložení dělostřeleckého pluku bylo vyvrcholením dlouholetého úsilí, aby okresní město, ležící v těsném sousedství Sudet, mělo vlastní vojenskou posádku podobně jako sousední okresy. Tato záležitost ožila krátce po první světové válce, kdy armáda samostatného československého státu projednávala dislokaci.
Myšlenky nadhozené už starostou města Antonínem Urbanem se ujali starosta Čeněk Vaněček a ředitel Městského úřadu v Rakovníku Jindřich Šubert. Dosáhli toho, že v severozápadní části města za nemocnicí byl podle návrhu architekta Hübschmanna vystavěn komplex kasárenských budov. Pro důstojnický sbor tehdy nejtěžšího dělostřelectva v armádě byly připraveny byty. Důstojníci bydleli převážně v nových domech čp. 163, 164 a 165 v ulici Na Sekyře vedle dnešního městského úřadu (bývalého okresního úřadu). Tato budova byla ale stavěna až po důstojnických bytech jako objekt Státního finančního úřadu.
Dělostřelecký pluk 301
Tento pluk vznikl v červenci 1920 z bývalého pluku těžkého dělostřelectva č. 301 a zpočátku se nazýval těžký kanónový pluk. Název 301. dělostřelecký pluk nesl od roku 1923. Velitelství pluku a náhradní baterie sídlily od počátku v Jaroměři, kam se postupně soustředil celý pluk. Dne 17. 9. 1931 byl přeložen do Rakovníka. V roce 1933 byly zrušeny dělostřelecké oddíly, z nichž byly ponechány jen tři baterie. Roku 1935 čítal pluk jednoho velitele, 24 důstojníků z povolání, 3 v záloze, 30 rotmistrů, 20 délesloužících poddůstojníků a 410 příslušníků mužstva (250 Čechů a 160 Němců). Veliteli pluku byli v letech 1931 až 1939 plk. gen. štábu Karel Jung (1928–1935), plk. děl. Antonín Skřivánek (1935–1938) a pplk. děl. Ludvík Zlámal (1938–1939). Výzbroj ve 30. letech tvořily především 15cm a 24cm těžké kanóny.
Vládní vojsko
Během 2. světové války (1939-1945) byl do Rakovníka (a nedalekých Kralovic) umístěn 2. prapor tzv. vládního vojska. Ten vznikl 1. 7. 1939. Do Rakovníka přišel 1. 11. 1939 z Terezína. V Rakovníku se nacházelo jeho velitelství, tři roty a zabezpečovací jednotky (ženijní, spojovací a intendanční četa). Odloučeně byla ubytována jedna rota v Kralovicích. Prapor čítal 9 důstojníků, 112 rotmistrů a 165 vojáků bývalé československé armády. Velitelem praporu byl plk. Otakar Frank. V rámci praporu působila i padesátičlenná hudba, jejímž kapelníkem byl por. Karel Slavík. Koncem května 1944 došlo k přesunutí praporu na území Itálie a v Rakovníku zůstal až do konce války pouze posádkový strážní oddíl. Po svém příjezdu do Itálie se prapor nacházel nejprve u města Cremona, později byl přesunut k Padově a svoji cestu zakončil v seroitalské Peschiery. Tady ho počátkem května 1945 zastihla všeobecná kapitulace německých vojsk v Itálii. Koncem července 1945 se prapor vrátil na území osvobozeného Československa. Společně s ostatními jednotkami vládního vojska byl soustředěn nejprve v Rokycanech a později ve Staršicích, kde v září 1945 ukončil svoji činnost.
Dělostřelecký pluk po válce
V létě roku 1945 vznikl u 1. těžké dělostřelecké brigády 1. oblasti Dělostřelecký oddíl 303. V říjnu téhož roku byl reorganizován na Dělostřelecký pluk 303 a dislokován do rakovnických kasáren. Podřízen byl 3. dělostřelecké brigádě. K 1. 10. 1947 byl Dělostřelecký oddíl 303 Rakovník reorganizován na Dělostřelecký oddíl 301, který zůstal i nadále v Rakovníku v původní posádce, ale přešel do podřízenosti velitelství 2. dělostřelecké brigády v Brandýse nad Labem, posléze v Příbrami. V průběhu let 1950 až 1958 se velitelství dělostřelecké brigády několikrát reorganizovalo a měnilo. Dělostřelci působili v Rakovníku až do roku 1958. Na podzim tohoto roku byla jednotka z Rakovníka přemístěna do Terezína. Do uvolněných kasáren byl přestěhován 23. tankový pluk z Pardubic. Ten byl následně přečíslován na 2. tankový pluk a přešel do sestavy 1. tankové divize Slaný. V roce 1994 byl zrušen v rámci transformace Armády České republiky.
2. Kyjevský – Bělocerkevský tankový pluk
Historickým původcem 2. Tankového pluku v Rakovníku byl 1. tankový prapor Čsl. samostatné obrněné brigády z Velké Británie. Z tohoto praporu se v létě roku 1945 vytvořila 11. tanková brigáda, která byla v roce 1947 přečíslována na 23. tankovou brigádu. V roce 1950 se z podstaty brigády zformoval 23. tankosamohybný pluk, reorganizovaný v roce 1952 na 23. tankový pluk. V roce 1958 administrativně převzal 23. tankový pluk čestný název a tradice rušeného 2. mechanizovaného pluku ve Slaném. S příchodem do Rakovnických kasáren nesl tedy název 2. Kyjevský- Bělocerkevský tankový pluk.
Tankisté skončili
V průběhu let 1958 až 1994 měl pluk celkem 14 velitelů, kteří se většinou vystřídali po třech až čtyřech letech. Prvním z nich byl v roce 1958 Josef Cabadaj. Dále v Rakovníku sloužili velitelé Vladimír Cádrik (1963–1967), Miroslav Hrbek (1967– 1971), Zdeněk Opička (1972–1976), Jiří Šrámek (1978–1981) nebo Zoltán Radnóti (1988–1991). Posledním velitelem pluku byl v letech 1991–1994 Jaroslav Pekař. Zásadní změny v organizaci vojenských útvarů nastaly po zániku federativního česko – slovenského státu a vytvořením České republiky a Slovenské republiky. Dnem 1. ledna 1993 došlo k redislokaci tankových divizí (13. se stala součástí Armády SR a 9. divize plus 2. tankový pluk 1. tankové divize součástí Armády ČR.) I tyto útvary prošly během následujících let reorganizací. V létě roku 1994 ukončil 2. tankový pluk v Rakovníku svoji činnost. Do opuštěných kasáren přichází nový útvar – záchranný pluk Civilní obrany.
Přicházejí záchranáři
V souvislosti s vyhlášení zákona České národní rady č. 21 z 21. 12. 1992 byl zaveden pojem „Civilní obrana“, který odpovídá užšímu výkladu civilní obrany ve smyslu mezinárodního humanitárního práva (opatření k ochraně životů a k omezení materiálních škod). Na základě rozsáhlých reorganizačních změn v Armádě ČR byl k 1. 12. 1993 rozkazem náčelníka generálního štábu vyjmut 11. VZP CO Varnsdorf z podřízenosti velitele ZVO a předán do podřízenosti ředitele Hlavního úřadu CO genmjr. Zdeňka Zezuly. Pluku bylo uděleno velitelem CO při příležitosti ukončení podřízenosti „Čestné uznání“ za obětavou a odpovědnou práci. V březnu roku 1994 zahájil pluk redislokaci do posádky Rakovník. Ta byla ukončena k 30. 6. 1994 a proběhla bez dopravních nehod a jiných závažných událostí. V tomto období byl pluk vyjmut z pohotovosti a nebyl nasazován do zásahů. Dne 1. července 1994 proběhl první slavnostní nástup pluku CO v posádce Rakovník, v jehož rámci se rozloučil s příslušníky 2. tankového pluku velitel 1. tankové divize plk. gšt. Ing. Prokeš. Současně přivítal příslušníky 11. VZP CO v posádce Rakovník přednosta Okresního úřadu Jiří Chalupecký. Tímto dnem převzal funkci velitele pluku pplk. Jaroslav Pekař. V průběhu roku 1994 pluk nezasahoval.
Další změny
Rozkazem ředitele Hlavního úřadu CO byl pluk k 31. 12. 1995 přejmenován na 73. záchranný pluk CO. Dne 17. 11. 1995 navštívil pluk ministr obrany ČR Vilém Holáň. Jako výraz poděkování a vzájemné dobré spolupráce byl 28. 6. 1996 předán pluku prapor Královského města Rakovníka a Čestná medaile Českého svazu bojovníků za svobodu z rukou starosty Miroslava Mánka. Prapor byl předán slavnostně na Husově náměstí za přítomnosti ředitele HÚCO a představitelů státní správy. Dne 8. srpna 1996 navštívil rakovnický pluk neplánovaně i nově jmenovaný ministr obrany Miloslav Výborný. Na základě provedených reorganizačních změn byl pluk k 31. 12. 1996 zreorganizován na 73. záchrannou a výcvikovou základnu. V průběhu rozsáhlých povodní na Moravě byla základna nasazena při odstraňování jejich následků v okrese Šumperk a při dílčích zásazích i v okresech Opava, Přerov a Zlín. Tato pomoc byla ukončena slavnostním nástupem 16. 10. 1997 v Přerově. Při tomto nástupu byla základna dekorována pamětní stuhou obce Troubky a města Otrokovice. Za mimořádnou obětavost jí udělil pamětní list i velitel 2. armádního sboru gen. Voznica, který záchranné práce řídil.
Zásahy při povodních
Během záplav v roce 1997 bylo nasazeno do akce celkem 252 příslušníků 73. záchranné a výcvikové základny (zvz) Rakovník a 134 ks techniky. Bylo provedeno 78 samostatných výjezdů. Bylo evakuováno 450 osob a přepraveno 19,5 tuny materiálu. Celkem bylo najeto 172 102 km a přepraveno 6063 tun na nákladních automobilech. V průběhu poskytování humanitární pomoci zaplaveným oblastem Moravy měli pouze šest lehkých úrazů. V roce 1998 obdržela rakovnická základna jako první útvar Armády ČR pamětní medaili ČSBS „Za věrnost“. K 31. 12. 1999 byla základna převedena z podřízenosti Hlavního úřadu Civilní ochrany ČR do podřízenosti Velitelství sil územní obrany v Táboře. Od 1. ledna 2000 jsou záchranné a výcvikové základny samostatnou součástí Armády ČR a zároveň vedlejší složkou integrovaného záchranného systému. Poslání základen zůstalo zachováno. Jejich prvořadým úkolem je provádění záchranných a dalších neodkladných prací a poskytování všestranné pomoci obyvatelstvu v krizových situacích a při mimořádných událostech. Dosud největším nasazením bylo plnění úkolů při rozsáhlých povodních, které postihly území naší republiky v letech 1997, 1998 a 2002.
Samostatná záchranná rota
K další významné změně v historii rakovnických kasáren došlo v roce 2008. 1. dubna 2008 kdy vznikl nový útvar sloužící pro ochranu obyvatelstva České republiky ve chvílích nejtěžších. Tím útvarem byla Samostatná záchranná rota Rakovník. Ta přímo navázala na zrušené vojenské záchranné útvary. Zprvu čítala pouze několik příslušníků, kteří se starali o chod jednotky. Během několika dalších měsíců došlo k progresívnímu nárůstu personálního obsazení. Převážela se technika ze zrušených útvarů civilní ochrany, aby se naplnily stavy na tabulkové počty. Útvar byl z těchto důvodů vyřazen z pohotovosti v rámci integrovaného záchranného systému ČR. Výcvik byl omezen na nejnutnější profesionální přípravu a veškerá snaha byla směřována k maximálnímu naplnění požadované úrovně připravenosti pro zásah v rámci IZS a bojeschopnosti příslušníků vysílaných do mezinárodních humanitárních misí. Samostatná záchranná rota je schopna v případě nasazení při eliminaci pohrom a katastrof provádět především vlastní záchranné práce, podílet se na evakuaci obyvatelstva, včetně zabezpečení nouzového ubytování, a provádět dekontaminaci osob a techniky při radiačních a chemických haváriích. Je vybavena účinnými prostředky pro likvidaci požárů, poskytování pomoci při záplavách, zabezpečení dodávek elektrické energie z náhradních zdrojů a nouzového zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Je schopna provádět další specializované činnosti, například potápěčské a trhací práce, likvidaci polomů a záchranu ve výškách a nad volnou hloubkou. Pro poskytnutí pomoci v rámci Evropské unie jsou vyčleněny týmy UNSAS z obou samostatných záchranných rot.
Prapor města ženistům
Spolu se samostatnou záchrannou rotou přišel do Rakovníka také 152. ženijní prapor. Slavnostní nástup příslušníků obou nově vzniklých útvarů proběhl 1. 10. 2008 v prostorách vojenských kasáren posádky Rakovník za přítomnosti představitelů místní správy a představitelů vojenských sdružení. V průběhu slavnostního aktu předal starosta města Rakovníka Zdeněk Nejdl veliteli 152. ženijního praporu pplk. Jiřímu Lustykovi prapor Královského města Rakovníka, jakožto nástupnickému útvaru po zrušené 73. zvz, která byla zrušena k 30. září 2008. Starosta města vyjádřil potěšení, že v posádce Rakovník nadále budou vojáci, s kterými město historicky spolupracuje již od roku 1931.
Kasárna osiří
Uplynulo pět let a všechno je jinak. Rozkazem ministra obrany ČR armádního generála Vlastimila Picka dojde k 31. 12. 2013 k další reorganizaci. 152. ženijní prapor (žpr) plus Samostatná záchranná rota Rakovník jsou spolu se 151. žpr Bechyně a 153. žpr Olomouc součástí 15. Ženijní brigády „Generála Karla Husárka“. Podle záměru Ministerstva obrany ČR bude ze tří praporů vytvořen ženijní pluk s tím, že jeden prapor zůstane v Olomouci a další dva budou předislokovány do Bechyně, navzdory protestům vedení města Rakovníka i široké veřejnosti našeho okresu. Po 82 letech zůstanou rakovnická kasárna opuštěná a nejspíš budou nabídnuta k využití civilnímu sektoru.
Rostislav KONEČNÝ
Souhrnný filmový dokument obsahující videa, texty a fotografie z historie rakovnických kasáren je zde: 82 let existence kasáren v Rakovníku.
- Články od SVAZ DaP AČR , Novinky , Vzdělávání |
- Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příspěvek k historii kasáren v Rakovníku
Facebook SDaP AČR
VOLAREZA
VOZP